Už se to tak stalo, že jsem strávil víkend na dalším Bohuňovickém soudku. Tentokrát již devatenáctém v pořadí. Ne že bych jich zas tolik pamatoval, ale myslím, že dobrých 12 jsem jich absolvoval.
A o co že jde? To se tak jednou, před spoustou let 
, sešli v jedné třídě mimo jiné také čtyři kluci. Prostudovali se spolu až k maturitě. Vystudovali také stejnou vysokou školu a dokonce spolu absolvovali i povinnou vojenskou službu.
A v roce 1983 spolu v Bonuňovicích vypili svůj první soudek (tenkrát ještě hliníkový). Od té doby se situace opakuje každý rok, ale na jiném místě, a již i s rodinami. Nevychází ti počet? 29 soudků od roku 1983. Je to tak, jeden rok byly dva. 
Letos se konal v Jedlové u Poličky. U rybníčků, v chatkách. Pohoda jako obvykle. I na tůru (+ tři kešky v okolí) a kulturu se dostalo (Brtounova chalupa). Nejmladšímu členovi bylo rok a půl, nejstaršímu pak… ale to je jedno. Prostě tucet nás tam byl.
A příště zas musíme jinam, protože tu žlutou frontu ve volební místnosti si tam asi budou pamatovat hodně dlouho.
Při včerejším velkém úklidu jsem objevil v programu na správu telefonu sms. Bylo jich tam asi 50. Z ruzných časových období. Bylo zajímavé si je všechny číst a vzpomínat. Pár vám jich ukážu, třeba tam poznáte tu svou (i když u některých je to celkem jasné :mrgreen: ).
- „Prave jsem porodila prvni mimco…“
- „Vcera se mi zdalo,ze nejakej kluk vyvrazdoval nasi rodinu(mam podezdreni na tebe). A dneska o 2.svetovy valce,kdy jsem se musela schovavat, aby me nezastrelili.„
- „Mi se zdalo o Tobe. Bylo to v zime na sjezdovce, snehu bylo ani ne 1 cm a lyzari vesele lyzovali. My tam byli pesky. Tobe se chtelo spat, schoulila si se do klubicka a spala si. Ja Te pak vzal do naruci a odnesl Te dolu do asi dva kilometry vzdalené vesnice…„
- „Mne o nervozite neco povidej… Jsem se trasla jak ratlik…„
- „Vítejte v PRDtestu!!„ (ta přišla v 00:14)
No a dnes v noci se mi zdál ještě sen. Byl takový delší, rozdělený vlastně na tři části, které na sebe tak nějak (možná) navazovaly.
Část první
Snad na nějakém zámku v ložnici jsem se snažil ještě se dvěma kamarády přemístit. To obnášelo vylézt na postel (konkrétně na nebesa) a potom mezerou mezi zdí a nebesy prolézt dolů na postel. Myslím, že nás někdo honil, protože jsme spěchali. Nakonec se povedlo a ocitli jsme se myslím někde v západním Německu, v nějaké betonové zástavbě. Naším úkolem bylo hlídat a prozkoumávat okolí. S kolegou jsme se dali na obhlídku, celkem kvapným krokem nám cesta ubíhala. U vchodu do obchoďáku si nás všimla parta nějakých výrostků a začala nás pronásledovat. Utíkali jsme dovnitř a pak nahoru po eskalátorech, rozbitých eskalátorech (měly dokonce vytrhané a nakřivo dané stupně – stály). Tam nás dohnali a začali mlátit.
Část druhá
Asi obývák. U podlouhlého stolu (u zdi) sedím já a další z vás – tuším Koudy, Bachy, Olí,.. Koukáme na televizi opodál. Pak přijde Markéta ve spodním prádle, vezme si ovladač a lehne si na břicho na zem, někam si to přepne a kouká na televizi.
Část třetí
Ze začátku to vypadalo jako hokejový zápas na velkém stadionu. Prošel jsem kolem hrazení do další části stadionu a tam jste zas seděli vy (tuším, že Anička, Bachy, Evža, Koudy a další…) u stolu hned vedle mantinelu. Já přišel k vám a položil na stůl hrst (asi čtyři nebo pět) travelbugů. Hned jste se na ně vrhli a začali opisovat jejich čísla pro zalogování. A v tom mi došlo, že je to vlastně nějaký megaevent nebo tak něco a ne jen hokejový zápas…
(Zatím nehodnoceno)
Loading ...
Fíha! To to letí. Vánoce jsou fuč a další rok je tu. A co jsem všechno dělal? Spoustu toho bylo.
Prvně jsem absolvoval další Výlet s Evžou, tentokrát k prameni Kněžné. Trochu se mi tam povedlo si nezapamatovat hint ke kešce – utkvělo mi v paměti jen „10 kroků“, „zády k rozcestníku“ a „tři stromy“. No, jen to nakonec bylo trochu jinak. :mrgreen:
Vánoce a týden po nich proběhl úplně v klidu. Podařilo se mi dodělat většinu mých malých restů – přidat do galerie chybějící GC a panorama, téměř dokončit GALERII atp.
Také jsem shlédl všemi opěvovaný Avatar. Všude na serverech hodnocený více jak 90 procenty. Ano, i mě se líbil. Recenze nechám na někom jiném. I já hodnotím 90/100. A k vidění rozhodně doporučuji.
A jsme skoro u konce. 
Ještě zmíním má pomalovaná záda (strom a sluníčko) a dnešní geoevent. :P
(Zatím nehodnoceno) Loading ...
Dnes to bude o mé sobotní návštěvě Prahy, o tom, co vše jsem tam viděl a zažil, jak je tam vše různé a stéjné. A také o mých nártech, které si už zvykly na brusle.
Poslední sobota byla ve znamení toulání se po Praze a lovu kešek. Je pravda, že jich bylo za ten den celkem dvanáct, ale že by mi nějaká vyloženě udělala radost (asi jen jedna), to zase ne. Je mi jasné, že umístit kešku do rušné ulice je poněkud náročnějčí než jí umístit u nás, uprostřed lesa. Přeci jen jsou v Praze celkem oblíbené filmovky. Ať už někde zastrčené nebo magnetem přichycené. Sem tam se dá narazit i na větší provedení, většinou opět někde v pařezu nebo na zemi pod kusem plastového krytu (i když tak asi nevypadalo originální umístění). Obecně nemám rád ty mokré igelitky, rozpadající se pařezy. Vždy to chce dost odvahy tam šáhnout a doufat, že je to keška a ne nic jiného. Proto mi příjde většina těch kešek po Praze podobná, stejná.
Aby to nebylo jen pořád o tom samém, rád jezdím metrem. Opravdu ne kvůli jezdícím schodům, po nich většinou chodím jako po těch normálních. Ale kvůli té různosti lidí, co tam můžu potkat. Stačí se porozhlédnout po peróně nebo ve vlaku. Vždycky si tak pro sebe říkám, co to může být zač ten člověk. Unavený manažer jedoucí domů, nervózní důchodce před chvílí opustíc super-hypermarket, kde se tlačil ve frontě na mléko v akci, puberťák jedoucí ze školy se sluchátky v uchu nebo jen obyčejný člověk cestující metrem. Obyčejný člověk? Kdo je to obyčený člověk?
V pondělí navečer jsem byl s kolegou opět bruslit. I tentokrát se mi povedlo si brusle trochu víc utáhnout, takže po dvou kluzištích už jsem zas seděl, povoloval a zbavoval se nepříjemné bolesti v chodidlech. Nakonec jsem to vyřešil, brusle správně utáhl a bez potíží vydržel kroužit ještě necelou hodinu. A právě ani nártům se nic nestalo (odřeniny od posledního bruslení se zahojily celkem rychle), asi už si zvykají.
Není to tak dávno, co jsem se oháněl okurkovou sezónou a tím, že pomalu není co dělat a o čem psát. Pak se najednou otočil týden a nakonec tu nepřibyl příspěvek málem celý měsíc. Nějaký ten Výlet s Evžou, Výjezdní zasedání a aktuálně i další víkend při práci na stezce vlčat a světlušek.
Ani bych neřekl, jak to může vypadat na „horách“, když tady u nás už sníh neleží. Když jsme se pak v pěti vydali při Výletě s Evžou na Vrchmezí a brodili se mokrým a rozbředlým (v záchvatu čirého zoufalství mne už nenapadlo nic jiného než tou vodou prostě běžet) sněhem směrem k vrcholu, kde nás uvítala mlha, ani mne nepřekvapilo, že moje boty to sucho vzdaly už někde v půli cesty nahoru. Každopádně to za ty kešky stálo. :)
Pak následovalo VZ. Nezačínalo příliš valně – v pátek jsme odjížděli pouze ve třech. I tak se nám povedlo připravit všechna jídla na celý víkend. Sobota byla ve znamení her (karetních) a jako obvykle procházky. Ta se nám trochu protáhla neboť jsme do programu zařadili kešky (nakonec jsme zjistili, že se 3 ze 4 procházejících se věnujeme GC). Skončili jsme ale rozumně, kousek pod Suchým vrchem a následně pak za setmění v chalupě. Večer vypadal, že zas bude jen ve znamení karetních her, ale ty překvapivě (a samovolně) skončily okolo jedenácté. Ani nevím jak se nám to povedlo, ale skoro do tří ráno jsme plánovali nové aktivity pro rovery. Zbytek VZ už byl standardní – jídlo, úklid, odjezd.
A třetí výlet patřil také k těm obvyklým. Zase setkání týmu okolo stezky vlčat a světlušek. Na začátek jsem si dopřál menší kino – Hanebný pancharty. Pak už se zase jednalo a vymýšlelo atd. celý víkend. Nakonec jsem se v neděli po delší době svezl stopem. Cesta z Dolních Libchav domů mi trvala asi dvacet minut…
Už je zase pozdě večer. Poslední dobou je to stále to samé – na sedmou do práce, v pět z práce. Ale i tak se toho celkem dost stalo a většinou se to točilo okolo fotografování.
Konečně jsem se dokopal k tomu, abych pospojoval nějaká ta „panoramata“. Někdy je to ze tří fotek, ze čtyřech, ale to největší je ze 16. Je pravda, že fotky spojuju v práci, přeci jen můj noutbuk už pomalu pamatuje třicetiletou válku. A i na tom celkem rychlém stroji to trvalo asi hodinu a půl. Výsledkem je 360 stupňové panorama. Jako i ostatní fotky, jsou tyhle v Galerii. U panorama Kašparova chata (oněch 360 stupňů) je dole v popisu odkaz na fotku ve větším rozlišení. Brzy přidám větší fotky i k ostatním.
No a když jsem u té Galerii, doplněny jsou i věci okolo geocachingu (sem tam chybí popisky).
A ještě poslední dvě věci a hurá do hajan. :sleep:
Po dlouhé době a desítkách (možná stovkách) odebraných inzerátových emailů, se mi konečně podařilo sehnat nástavec (prostě SCA) k blesku (historickému – Cullmann DC 36) pro můj foťák. Zatím to testuju a vypadá to, že to tak nějak funguje, i když ne úplně 100%.
No a poslední věcí, která mě tak nějak potkala a souvisí s focením, byl náhlý kolaps mého foťáku. V sobotu při focení z ničeho nic umřel. Vůbec na nic nereagoval, žádná dioda se nerozsvítila, prostě nic. Nejprve mne napadla baterka. Jenže v pátek jsem jí nabíjel a od té doby vyfotil asi 30 fotek. Pak mi přišla na mysl mechanická závada. Rozborka a sborka (teda – jednou Z a pak zas S :roll: ) a nic. Nakonec jsem uvažoval o odešlé elektronice, což by byla asi ta nejdražší varianta na opravu.
V neděli, po chvíli nabíjení, se vyjevila pravda. Prázdná baterka. Nevím jak, ale stalo se. Na baterku nafotím běžně okolo 600 fotek a nyní jen asi 30. Každopádně jsem rád, že to tak dopadlo. Přeci jen už jsem se spoušť svého Canonu EOS 350D stiskl víc jak 7000 krát :love: a nerad bych se s ním loučil.
PS: A obrázek bude až zítra, dnes už je pozdě. 
Všem hrdinům, kteří raději mluví místo toho, aby konali. A kdo to odnese? Já? Ne. Vy, hrdinové? Ne.
V prvé řadě podotýkám, že nadpis tohoto článku myslím ironicky. Napadl mne včera večer a tak jsem ho dnes použil.
Dneska to bude o všem, o všem možném, co se za posledních čtrnáct dní událo. Spíš v obrazech než slovech.
Začátkem května jsem se účastnil jednoho menšího autosrazu. Xsarasrazu. Program výborný, počasí dobré a kolona nádherná. 22 aut dělá své. Příště by to mohlo být o kousek blíž a ne zrovna 230km.
Včera jsem s Evžou absolvoval jeden delší cyklovýlet zaměřený na lov kešek. Vše začalo deštěm ihned po tom, co jsme nastoupili do cyklobusu. Pak už šly věci jen lépe a lépe. Celkem 93km a 18 kešek.
Opět, po delší době, další příspěvek. Za tu dobu jsem stačil navštívit nějaký ten ples. Některý byl lepší, jiný standardní. A také se mi zdály dva sny, ale už si pamatuji jen jeden. Asi ti ho prozradím nejdřív. Pak se dostanu k dalším věcem.
Sen se odehrával v zámeckém komplexu, který zabral nějaký krutovládce v brnění. Když přicházel se svou armádou a zámek zabíral, všichni se schovávali kam jen mohli. Já zalezl mezi nějaké kameny u zdi, vlastně do takové malé jeskyně – nízké, sotva jsem se tam otočil. Tak jsem tam nějakou dobu přebýval. Vedle mne, u země, bylo okénko do vězení, ve kterém byl někdo uvězněn. Pak jsme najednou v tom úkrytu byli tři. Já plus mnich plus malý mnich, který chtěl něco provést (už nevím co) a pak na nás přišli. Začli nás tahat po jednom vem a já šátral v kapse po něčem, co bych mohl dát tomu vězni v okénku. Našel jsem jen kousek obyčejné tužky, tak jsem mu jí podal. Začal se smát…
No a druhá část patří samozřejmě geocachingu. Doba pokročila, máme za sebou další geovýlet našeho geotýmu a tak se nám trochu rozrostly i naše statistiky.
Také jsem se pustil do úpravy vlastního statbaru, takže klidně může vypadat tak, jak vypadá nyní. :)
A není problém vytvořit něco podobného pro ostatní členy týmu nebo někoho jiného. Někteří z vás také ví, že najduté gecoiny si fotím a pak následně dávám do galerie. Jeden z nedávno nalezených je i na začátku článku. Celkem se mi ta sbírka začíná pěkně rozrůstat.
PS: Gratuluji Lenikovi k první stovce. :)
V neděli odpoledne jsem se po čtyřech dnech vrátil ze střediskové výpravy na na Kaprálův mlýn. I když to nejprve vypadalo, že žádná výprava nebude, nakonec přeci jen byla. V osmi lidech začala výprava v Žamberku, v Brně už nás bylo devět a v pátek nakonec deset. Nevím, co tu k té výpravě mám psát. Program asi ne (hry, výpravy,…). Tak zážitky? Asi ano.
Důležitou součástí výpravy byla indulona, měsíčková, s propolisem, nehtíková. Prostě k namazání skoro všeho.
Dalším, aspoň pro někoho, důležitým prvkem bylo moje georazítko. Já… jen doplním k fotce, že jsem pouze logoval, nikoliv hledal kešku. :) Žádné FTF.
Když už jsem u toho, tak dalším zážitkem bylo určitě logování skoro potmě u GC19KAQ. No ale úplně největším zážitkem byla určitě keš GCP8VN. Ono brodit se bosý dvaceti centimetry vody není jen tak. Ale stálo to za to. A díky Kvakinovi za jeho simultální překlad toho, co se děje v jeskyni.
Co ještě zmínit? Cuf(v)ky, megabrambory v polévce, u stropu plavající rybička, průjem, dvojitý průjem a zácpu a spoustu dalších věcí.
Ještě jsem zapomněl. Podle krokoměru jsem našel 55 608 kroků při 42,26km a spálil 2527 kalorií za 9:55:56 hodin.
Tak na začátek, zkusil jsem na konec každého článku přidat takové malé hlasování. Prostě koukni a uvidíš. Budu jen rád, když budeš hlasovat.
A teď už k tomu nadpisu. No, nebudu to dál tutlat. Dneska jsem si byl vyzvednout své georazítko (jeho obrázek přibude snad zítra). Je takové malinkáte a skládací. Alespoň se do logbooků nebudu už muset podepisovat, jen ho prostě prostě orazím. :) A je i tak malé, že i do logů u mikrokešek se vejde.
No jo, je tomu už dýl, co jsem objevil a propadl geocachingu. Skoro rok to bude. Ale loni jsem to nějak flákal. Pracuju na nápravě.
Mé statistiky jsou zatím skromné, nic moc. Ani padesátka jich není. Ale zážitků spousta. To nic, kdo nezažil, nepochopí to kouzlo (lézt půl hodiny po kolenou hlubokým sněhem a hledat kešku, letmo za chůze šáhnout pod parapet a sundat od tama mikrokešku,…). Hlavní výhodou je nesedět pořád doma, dostat se na místa o kterých ani nevím, že existují, zažít ten adrenalin a následné uspokojení z nálezu.
A ještě jeden Murphyho zákon o geocachingu.
„Věci vyndané z cache se nazpět již nevejdou. A to i když si necháte největšího plyšáka aneb vyndaná tužka je vždy delší než nejdelší vnitřní úhlopříčka.“
Ostatně, spousta z vás také aktivně hledá a nachází, že?
PS: Založíme tým? :)
"