Tenhle příběh mi přišel mailem. Samozřejmě spam. Příběh odvyprávěný myslím celkem špatně. Ale závěr týkající se čtyř věcí dobrý.

Asi ano. Asi se zbláznil. V Řecku zastřelili kluka, když házel kamení po policistech. Je to normální? Je normální házet po policistech kamení? Je normální někoho zastřelit?

Nejdřív úplně odbočím. již delší dobu sleduji, jaká je sledovanost článků tady na blogu. A dneska tu máme jedno výročí. V době psaní tohoto příspěvku má na kontě GO2/4 přesně 1000 shlédnutí. Publikován byl 25. 8. 2007. To jen tak na okraj.

Na začátek říkám, že i já jsem cyklista a na kole občas brázdím silnice. Předevčírem, při cestě autem do Žamberka, jsme v koloně dojeli tři „cyklistické pseudozávodníky“. Tyhle typy poznáš snadno – stejně oblečení,  stejná kola a… v drtivé většině případů minimálně dva vedle sebe. Ano, tak přesně tyto jsme dojeli.

Původně jsem dneska chtěl psát především o pražském víkendu, kde se opět pracovalo na nové stezce pro vlčata a světlušky. Nakonec mi do toho ale přišel jeden dnešní (vcerejší) email. Nejdřív zpátky k tomu víkendu. Od pátku do neděle jsme rokovali, atd., atd. Šlo nám to celkem dobře, i když mohlo jít ještě o kousek Continue reading →

Ani to tak člověku nepřijde, jak si to všechno umí příroda srovnat do latě. Srovnat tak, jak se ti to jen málokdy povede i na těch nejlepších váhách. Když je někde na Zemi sucho, jinde zase právě probíhají záplavy, když některé místo spaluje slunce a tráva ani nevyroste a hned se mění v seno, je někde Continue reading →

Už tomu bude týden od poslední brigády v remízku, kdy nám v polovině brigády vypnuli proud. No, ne že by to udělali naschvál. Jak jsme se pak dozvěděli, vlastně za to nemohli. I když to tak na brigádě nevypadalo, cestou domů jsem mohl na vlastní oči vidět, co bouřka způsobila.

Tuhle básničku jsem napsal před mnoha lety (2001) nejspíš v návalu nějaké můzy. Vznikla během několika minut a byla pro jednu slečnu s přezdívkou kelinka. Nebyla první ani poslední z těch, které jsem si zapsal za tu čtvrt hodinu. Takové hraní se slovy. Tahle slovní hříčka se jmenuje Sprcha.

Když jsem ještě nosil plínky, tak mou jedinou povinností bylo do nich prdět, každých několik hodin se křikem dožadovat jídla a při jídle toho co nejvíc okolo zamatlat. A pak se trochu prospat. Jak mi roky přibývaly, rostl i můj obzor a s ním i moje nároky na svět. A taky nároky světa na mne. Ve Continue reading →

PS vím jak se píše. Ale jak se píše psáno později dopředu? K fotografii: Takhle jsem našel v pondělí odpoledne srovnané bačkůrky při příchodu domů. Tak za prvé. Nahodil jsem novou verzi blogu, takže to tu chvíli plnila angličtina místo češtiny a skoro nic nebylo jako dřív. Trochu jsem o odkládal, proto to teď dostalo takový spád. Continue reading →