Občas jsem o tom od někoho slyšel, většinou je to předmětem humorných historek, kreslených vtipů a také námětem jednoho dílu v seriálu Simpsonovi.
Sranda je to jen do té doby, dokud se vám to nestane ve skutečnosti.
Kontrolka, signalizující docházející benzín, již nějakou tu chvíli svítila. Zase na druhou stranu, 793 km na nádrž není žádné maximum – najel jsem i 850 km… Musel jsem ale nejdřív ze Žamberka do Dlouhoňovic, abych zkontroloval vylepení plakátů na Toulavou botu. Plakáty jsou v pořádku na místě a já pokračuji k benzínové pumpě. Odbočuji na hlavní silnici, trochu přidám… A pak mi auto chcíplo. Rychle jsem stiskl spojku. Nastartovat znovu již nejde. Asi i došel benzín… Setrvačností dojíždím kam až to jde. Odbočuji k benzínce. Jenže je to k ní do kopce. Už skoro ani nejedu. A už stojím.
Nakonec jsem zastavil asi deset metrů od stojanu. Nastartovat už nejde. Vystoupil jsem, sundal si sako a dal ho na zadní sedadlo a dal se do tlačení auta ke stojanu. Moc to nešlo, přeci jen byl ten kopec trochu proti. Na pomoc mi přišel instruktor z autoškoly, která právě tankovala u vedlejšího stojanu. Společně jsme auto dotlačili ke stojanu.
Po natankování auto nastartovalo normálně. Holt si musím dávat větší pozor, a tankovat už při 750 km. 
A ještě druhý obrázek. Protože čidlo venkovní teploty mi zase zapadlo do zrcátka, měří trochu jinak.
Na zrcátko zasvítí sluníčko a hned jsou hodnoty na teploměru… zvláštní… 42 stupňů v pět odpoledne a ještě k tomu koncem září?
Loading ...
