Tak nám ta okurková sezóna pomalu končí. Ne že by nebylo o čem psát, ale myslím, že teď, se začátkem skautského roku, toho spoustu opět začíná. Nejprve brigáda na úklid materiálu po táboře, pak páteční táborák k 90. letům skautingu v České Třebové (úžasné bylo pozorovat tu spontánnost skautů a skautek ze Slovenska, Polska a Česka) .
V sobotu zase následovala oslava narození syna jednoho z kolegů. Začalo se už v poledne, 
jen tak polehounku, obědem. Následovalo nějaké to pití, fotbal, pití, fotbal a tak pořád dokola. Vlastně téměř až do tmy. A ještě před tou tmou se nás osm napáskovalo na zadní sedačky a do kufru Seatu Ibiza. Za úplné tmy také dva kolegové vyzkoušeli teplotu vody v bazénu. Na dotaz „Jaká je?“ odpověděli „Asi šest centimetrů“. No jo, takhle to tam prostě vypadalo. Všichni se vrátili domů v pořádku, jen šéf si natrhl nějaký sval na lýtku a leží s trombózou v nemocnici.
Nedělní ráno byla ale horší. Z postele jsem vstával bokem a pomalu. Bolel mne celý Mates. A to se ještě odpoledne konala tůra za pramenem Divoké Orlice, kterou jsme k Madlině smutku nenašli (ani na Žrádle ne). Tam už jsem si i zvedal nohu do auta, abych vůbec nastoupil. Pak jsme ještě skoukli nějaký Šopénův dvorek (většinou z lavičky – teda jak kdo) a frčeli domů.
No a dnešek už jsem zakončil jen pokládáním dlažebních kostek. A pak že se nic neděje. 
Jo a taky jsem do galerie přidal dvě malá panorama z roverské výpravy (ale to už jsem vám možná říkal) a nějaká další panorama, a další ještě přidám. Prostě další a další…
Loading ...
